Cesta mého života

30.7. 2016 Zuzka Vávrová 654x

Kamarádka z projektu NOtrouble GOtravel vytvořila výzvu, kde žádá cestovatele o sdílení svých zážitků z cest, které člověku změnily život. Shánějí totiž 101 příběhů, které chtějí vydat jako knihu. No a to by bylo, abych se já nepřidala, že? A tak jsem si moc ráda po více než 2 letech zavzpomínala na můj Erasmus ve Švédsku. A protože mi mé zamyšlení přišlo inspirující, tak jsem se rozhodla sdílet ho i s vámi. Ale dost už řečí. Tak jaká že byla ta cesta mého života?

Jednoznačně 9-ti měsíční studentský výměnný pobyt v rámci VŠ – Erasmus ve Švédsku. Proč? Byla to moje první dlouhodobá samostatná cesta do zahraničí. Před ní jsem měla spoustu obav. Jako jak se zvládnu domluvit anglicky, jestli budu schopná složit zkoušky na VŠ v angličtině, atd.

Před odjezdem bylo potřeba vyplnit spoustu papírů, z čehož jsem byla občas zoufalá, protože jsem vůbec netušila, kde mám požadované informace hledat a když už jsem je našla, tak jestli jsou správné. Nicméně i to jsem zvládla a dokumenty se nějak prokousala, takže jsem mohla zdárně odjet.

A jak že mi švédský Erasmus vlastně změnil život? Zjistila jsem, jak jsem silná a co všechno dokážu. Že se zvládnu zorientovat v zemi, kde jsem před tím nikdy nebyla a neznala její kulturu. Že se dokážu sama o sebe postarat. Jasně, stipendium od Evropské unie mi v tom hodně pomohlo. Kdybych měla řešit ještě finanční situaci, tak by to bylo o moc těžší.

Také jsem tam přišla na to, že si zvládnu vytvořit kontakty s lidmi a získat nejlepší přátele z celého světa. S některými jsem dodnes v kontaktu, a když jsou v Evropě, tak se občas navštívíme. 🙂 Když jsem totiž do Švédska přijela, tak jsem neznala vůbec nikoho. Ale potkala jsem tam spoustu zajímavých a inspirativních lidí, kteří mě ovlivnili na celý život.

A co jsem touto cestou mimo jiné získala? Jednoznačně životní zkušenost. Myslím, že z celé vysoké školy, má pro mě tato cesta největší přínos, z kterého těžím doteď, protože učím angličtinu v jazykové škole. Ale to, čím mě VŠ nejvíce obohatila, nejsou vědomosti, které jsem tam získala, ale právě zkušenosti z pobytu v zahraničí. Byl to doposud nejlepší rok mého života a hned bych se tam vrátila.

Objevila jsem díky tomu i svou vášeň v cestování, o kterém jsem před tím neměla ani potuchy. Cítím, že při cestování opravdu žiju a život stojí za to, i když je to občas těžké. Získala jsem také pocit, že všechno je možné a jediné hranice, které existují, jsou ty v mé hlavě. Že můžu žít život, který předčí všechny mé nejlepší představy a že jediný, kdo to může ovlivnit, jsem já sama.

Jasně, za všechno se musí platit a tak i já jsem dlouhodobým pobytem v zahraničí něco ztratila. Ztratila jsem některé kontakty s lidmi. Ale byli to ti lidé, s kterými nás nic moc nespojovalo. Ti nejvěrnější zůstali. Přijde mi, že se to tím mým odjezdem tak krásně pročistilo. Ztratila jsem mimo jiné i přítele, s kterým jsme se před Erasmem po společné dohodě rozešli. Ale myslím, že ten vztah stejně neměl moc budoucnost a dříve nebo později bychom tak učinili, i kdybych zůstala doma.

Těžko se to popisuje. Jak říkali v jednom filmu: „To se nedá popsat, to se musí zažít!“ A tak pokud i ty váháš a máš obavy někam vyrazit, tak bych ti chtěla říct, že to je v pořádku. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se chystám splnit si nějaký velký sen, tak před tím mám vždycky obavy. Jinak by ten sen nebyl pro mě dostatečně velký. Ale to, co rozhodnutím odjet získám, je mnohem víc než to, co můžu ztratit. Nejtěžší na všem bylo se rozhodnout.

Když jsem si před zkouškami na švédské univerzitě nebyla jistá, jestli je zvládnu a jestli náhodou nebudu muset vracet část peněz, které jsem na pobyt získala, psala jsem si s kamarádem, který byl na Erasmu ve Španělsku, zkoušky skládal ve Španělštině a španělštinu se před odjezdem učil jen rok. Ptala jsem se ho, jestli zkoušky zvládl a on že všechny ne. A tak říkám: “Takže budeš muset vracet stipendium?“ A on na to: „ Nevím, možná, právě se to řeší. Ale i kdyby, no tak co? Ty zážitky a ty kamarády už mi nikdo nevezme.“ 🙂

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře