Proč jsem odešla ze školy a odjela do Španělska

26.7. 2017 Zuzka Vávrová 2742x

Tak jo, myslím, že už to nemůžu dýl tajit. Napsala jsem knihu a v září ji budu vydávat. Nechtěla jsem o tom do teďka nikomu moc říkat, protože záměr napsat a vydat knihu mám už několik let a několikrát jsem se o to i pokusila, ale nikdy jsem nedošla až do konce.

Nechtěla jsem, abych všem zase navyprávěla, co všechno udělám a pak to po pár týdnech vzdala, proto o tom, že píšu knihu, nevěděli pomalu ani nejbližší přátelé. Říkala jsem si, že chci mít výsledky a ne plnou hubu keců, který nikdy nedopadnou.

Ale teďka už je kniha napsaná a tak myslím, že už to můžu pustit ven. Jmenuje se „Jak se plní sny“ a jejím cílem je dodat nejen mladým lidem sílu a odvahu jít si za tím, čemu věří a plnit si své sny.

Jelikož nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je jít příkladem, tak je kniha o 5 největších snech, které jsem si do teďka v životě splnila. Zahrnuje:

1)     cestu plnou srandy na kole z Čech až k Baltskému moři,

2)   nalezení vnitřního štěstí při mém ročním studiu na VŠ v zemi, kde jsem nikdy před tím nebyla a jejíž jazyk jsem neznala

3)    popis toho, jak jsem začala podnikat

4)   příběh o tom, jak jsem díky au pair pobytu ve Francii prožila nejlepší prázdniny svého života,

5)    těžké časy, kterými jsem si musela projít, abych už konečně napsala a vydala tuhle knížku

Jasně, to, že je napsaná, ještě neznamená, že je hotová a nyní je potřeba ji vydat. Ale cítím, že už jí nemůže stát nic v cestě. Budu si ji vydávat sama, protože shánět někoho, kdo by mi to na své náklady vydal, jsem se snažila už u předchozí knížky o mé cestě na kole přes ČR a neuspěla jsem.

Pár vydavatelství mi nabídlo, že mi to vydá, ale na mé náklady a ke všemu bych pak z prodejů neměla téměř nic a to už si to můžu rovnou vydat sama. Ty nejdůležitější lidi na to už mám sehnaný a penízky našetřený.

Ale hlavně, já jsem ten nejdůležitější člověk, na kterém to všechno stojí a padá a do teď to nikdy nedopadlo né kvůli penězům, né kvůli ostatním lidem, ale jen a kvůli mně. A já vím, že teďka už to nevzdám. Teď už ne. Po tom, co jsem jejímu napsání věnovala přes 200 hodin, po tom, co jsem i kvůli ní odešla ze školy a odjela do Španělska, po tom, co jsem na ni několik let šetřila peníze v různých zaměstnáních ve 3 státech.

Jsem z ní fakt nadšená a máte se opravdu na co těšit. A že jste to vy, tak vám teďka kousek z ní ukážu. Je z mého ročního pobytu Erasmus ve Švédsku. Tak ať se vám líbí. 😉

Jak mi strom pomohl získat zápočet

No jo, jenže pobyt ve Švédsku nebyl jen o výletech a zábavě s kamarády. Taky jsme museli chodit do školy a skládat zkoušky, ještě k tomu v angličtině. Ale jelikož jsem měla jen ty 4 předměty, tak mi to nepřišlo až tak těžký. Jako první 2 předměty jsem měla Ústní prezentaci v angličtině (nahrazenou za angličtinu 5, kterou bych měla normálně doma) a Marketing a nakupování v obchodním trhu (místo toho bych měla doma 2 předměty – Strategický marketing a Základy práva 2).

Na ty prezentace jsme si měli na každý týden připravit asi 5minutovou prezentaci s powerpointem. Ze začátku na libovolné téma a pak na nějaké určité. Byla to docela práce, ale nic těžkýho na tom nebylo. Ukončený to bylo zápočtem, který obnášel vytvořit a přednést asi 15minutovou prezentaci.

No jo, takhle to vidím teďka zpětně, ale v tý době, kdy jsem to prožívala, mi to zas až tak lehký nepřipadalo. Utkvěla mi v paměti vzpomínka, jak je asi 11 večer, já sedím doma u počítače a vytvářím prezentaci na druhý den. Byla jsem z toho zoufalá, protože jsem byla teprve na začátku.

Práci jsem odhadovala ještě na několik hodin a vůbec nevěděla, jak dál. Taky bych potřebovala jít spát, abych tam zítra ze sebe vůbec něco dostala. No prostě neřešitelná situace. Připadalo mi to jako nadlidský úkol, který nikdy nemůžu zvládnout.

Až jsem se naštvala, na všechno se vyprdla, oblíkla se do sportovního a šla ven běhat. Byla sice už tma, ale v Borlänge jsem se v noci sama venku nebála o nic víc, než doma v Čechách. Běžela jsem po kraji louky na kraji města nebo veřejnýho trávníku nebo jak to nazvat. Uprostřed rostla vrba a měla svěšený větve až k zemi, takže u kmenu vznikl takový chráněný prostor, který upoutal mou pozornost.

Přiběhla jsem až k ní a objala její kmen. Když v tom se ve mně uvolnil ventil emocí beznaděje, které jsem prožívala a já se nahlas rozbrečela.

Byla jsem ráda, že je noc a tudíž okolo nejsou žádní svědci, kteří by za mnou přišli a zjišťovali, co se děje. Takovýhle situace vždycky vypadaj mnohem hůř, než jaké ve skutečnosti jsou a kolemjdoucí jsou pak zbytečně vyděšeni. S tím už mám také zkušenosti, ale o tom až třeba někdy jindy. Jediný, co jsem v tuhle chvíli potřebovala, bylo, si ty emoce sama v klidu prožít. A tak jsem tam stála, objímala strom a brečela.

Po chvíli to ze mě všechno spadlo a místo beznaděje mnou prostoupil klid a mír. Cítila jsem lásku k tomu stromu, který mi k tomu dopomohl, sama k sobě, že jsem si to dovolila prožít a k celému vesmíru, který je tak parádně zařízenej a na každý problém dokáže najít řešení. 

Chvíli jsem tam ještě stála a vychutnávala si všechny ty hřejivé pocity a pak se smířená sama se sebou a se vším okolo mě v klidu pomalu vracela zpátky domů.

Tam jsem sedla k počítači a během asi 20 minut celou prezentaci dodělala. Ona byla totiž už skoro hotová, jen já jsem ji kvůli svým černým myšlenkám a pocitům zoufalství viděla jako něco nad moje síly.

No jo, nic se nejí tak horké, jaké se to uvaří a úhel pohledu může někdy klamat. Ale hlavně, příroda je laskavá a mocná a pomůže nám kdykoli, kdy se do ní přijdeme schoulit. Děkuji ti, vrbo!

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře