Už jsem doma!

23.8. 2017 Zuzka Vávrová 1077x

A odkud že jsem se to vrátila?

Jsem tu už pár dní, ale pořád se toho tolik děje, že jsem vám o tom nestihla dát dřív vědět. Poslední týden ve Španělsku byl dost hektický, protože jsem Romána, kterému už skončila školka a měl prázdniny, hlídala kromě neděle pořád. Do toho jsem dodělávala knížku, zařizovala věci ohledně mého odjezdu a organizovala výlet do Portugalska.

Napsala mi totiž kamarádka z Čech, že by za mnou přijela a mohly bychom tam spolu cestovat. A protože Španělsko už jsem tak trochu poznala, tak jsme se domluvily, že pojedeme do Portugalska, kde jsem nikdy před tím nebyla.

Krosnu se všemi věcmi, které jsem ve Španělsku měla, jsem poslala domů. V sobotu 29.7. po obědě jsem jen s malým baťůžkem a spacákem nasedla v Barceloně na autobus, který stál oproti letence polovinu a druhý den ráno se probudila v Lisabonu.

Tam jsem se večer sešla s kamarádkou Zuzkou (jo, bylo vtipný se představovat jako: We are Zuzanas). Tři noci jsme přespaly v Lisabonu přes Couchsurfing u jednoho klučiny a pak 6 dní stopovaly podél pobřeží na sever do Porta. Bylo to supr a občas náročný. V jednu chvíli jsme to už chtěly vzdát a jet autobusem, protože nám stopování vůbec nešlo, ale vydržely jsme a nakonec opravdu až do toho Porta (přes 400 km) stopem dojely. A stálo to rozhodně za to.

Spaly jsme v lese nebo na pláži tam, kde jsme zrovna skončily. A jednou nás k sobě domů pozvali místní lidi, které jsme si stoply. Měly jsme ohromné štěstí, protože zrovna v noci pršelo a my neměly ani stan ani plachtu, takže bychom byly jinak ráno promočené na kost. V Portu jsme přespaly jednu noc zase přes Couchsurfing a v úterý 8.8. večer přilítly do Prahy. Chystám z našeho výletu video. Máte se na co těšit. 😉

Na co jsem se nejvíc těšila?

Španělsko bylo bezva, ale už jsem se těšila domů. Když jsem se vracela ze Švédska, tak jsem se nejvíc těšila na rodinu. Když jsem se vracela z Francie, tak jsem se nejvíc těšila na kamarády. (Víc se o tom dozvíte v připravované knize  Jak se plní sny, která vyjde už za pár týdnů). Proto mě překvapilo, že to, co mi postupně ve Španělsku hodně chybělo, bylo naše české podnebí.

Zjistila jsem, že je pro mě mnohem snazší žít v porovnání s Čechami v prostředí chladnějším, které je třeba ve Švédsku, než v tom teplejším španělském. Protože před zimou se schováte do bundy nebo kabátu, ale před teplem nikam neutečete. Můžete si pustit klimatizaci, ale ta žere spoustu proudu, takže nemůže běžet celý den a kromě toho, tu si s sebou ven stejně nevezmete.

Takže jsem se nyní kromě na rodinu a kamarády těšila na příjemnou teplotu, při které mám chuť vyjít ven i přes den a jít si třeba zaběhat nebo se projet na kole. Na všechnu tu zeleň, rozkvetlé louky a bujnou vegetaci. Na to, až si budu moci téměř kdekoli sednout na zem do měkké trávy, aniž bych riskovala, že se popíchám o všudypřítomné trny, bodláky a kaktusy. Na to, že bude občas zamračeno nebo dokonce pršet. Na svěží vzduch. Na to, že nebudu celý den zpocená a neucítím sůl, kdykoli si olíznu rty. Na řeky v korytech a vodu v rybnících.

A tak si to teď moc užívám. Pár dní po mém příjezdu do Čech jsme jeli s rodinou na Šumavu a to bylo něco na mě. Hory, louky, lesy, řeky, potůčky a přehrada. Kolem sebe lidi, které mám tak ráda. Co víc si přát?

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře