Co mě naučila bradavice

28.9. 2017 Zuzka Vávrová 1328x

Už asi před rokem jsem si našla na palci u nohy malou bradavici. Nijak mi tam nevadila a tak jsem to neřešila a nechala ji bejt. Ve Španělsku jsem si ale řekla, že už bych se jí mohla zbavit. Jenže se mi to nechtělo řešit tam a dohadovat se doktory, kterým se nechce pracovat. Odložila jsem to tedy až na dobu, kdy budu doma.

Po tom, co jsem se po 5 měsících vrátila domů jsem měla samozřejmě stále důležitější věci na práci. Až jsem se rozhodla, že musím využít toho, že jsem v Čechách a už si s tou bradavicí opravdu na to kožní zajít.

Jednu bradavici jsem měla už v dětství, když jsme ještě bydleli v Lomnici. Zašla jsem si tehdy na kožní, tam mi na to dali tekutej dusík a do týdne byla bradavice pryč a noha zahojená. Trochu to bolelo, ale co, hlavně, že jsem se jí zbavila. Proto jsem nyní očekávala stejnej postup. Jenže od té doby uběhlo už několik let a šla jsem i k jinýmu  doktorovi.

Po vystání fronty a získání všech možných údajů o mě jako co jsem studovala a jestli mám děti (fakt nevím, proč jsou pro odstranění bradavice tyto informace důležité) se mi na to pan doktor podíval a řekl, že dusíkem se to už nedělá, protože to je nespolehlivý a bolí to.

Předepsal mi na to tedy nějakou vodičku, kterou si to budu jednou za 24h potírat. Pak to mám nechat zaschnout, přelepit náplastí a druhý den znova. Prý mám počítat, že to bude trvat asi měsíc. „Za dva měsíce se mi přijďte ukázat.“

Měsíc? No to se snad zbláznil ne?!

„Cože? Já nechci žádnou vodičku na měsíc, já chci dusík a to hned. Ať to klidně bolí, hlavně ať to je rychle!“ honilo se mi hlavou.

Jenže dusík pan doktor neměl a tak jsem neměla jinou možnost, než si vzít recept a jít do lékárny.

Mezitím jsem si ještě vyřizovala další rest a šla na přeočkování proti klíštěti k mojí praktické lékařce. Ptala jsem se sestry na tu bradavici a řekla mi, že dusíkem se to už opravdu nedělá a že nemám asi jinou možnost, než tu, kterou mi doporučil pan doktor na kožním. To je teda paráda!

Došla jsem si do tý lékárny a dozvěděla se, že na to nepřispívá pojišťovna a že musím zaplatit 200 Kč. „No jo no, co mám s vámi dělat.“ Odnesla jsem si přípravek domů a googlila nějaké babské rady, které by netrvaly tak dlouho. Našla jsem něco o česneku, ale nakonec jsem vzdala své úsilí a přijmula, že to teda opravdu bude trvat tak dlouho a rozhodla se to podstoupit.

Nohu jsem si potírala a kůže zbělela, jako když je rozmočená z vany, ale jinak se s ní nic moc nedělo. Dokonce jsem si roztok vzala i s sebou na přechod Krkonoš, protože doktor říkal, že když to přeruším, tak budu muset začínat znova od začátku.

Nijak to nebolelo, ale zabralo to nějaký čas, protože jsem po natření vždycky musela počkat, než to zaschne a budu to moci zalepit, takže jsem každý den asi 15 minut nemohla chodit. Což teda na přechod hor, kdy je zima a prší, není úplně ideální.

Asi po 3 týdnech, kdy se s tím pořád nic výraznějšího nedělo, jsem se v tom šťourala a zjistila, že je kůže volná a dá se odloupnout. Tak jsem to udělala a bylo to. Bradavici jsem odloupla i s kůží a tím byl problém vyřešen.

A jaká je pointa?

V tom jsem to pochopila. Ta bradavice a její léčení mě mělo naučit trpělivosti. Tomu, že i po malinkých krůčcích lze dojít k cíli. Tomu, že i když to vypadá, že se zdánlivě nic neděje a moje úsilí je marný a zbytečný, tak se toho děje hodně, jen já to ještě nevidím. Tomu, že když něčemu věnuji i jen 15 minut zato každý den, tak to má smysl a vede to k výsledkům.

Tomu, že nemám hledat zkratky a nebránit si věnovat své úsilí dlouhodobému projektu. Když vydržím a opravdu udělám pro svůj cíl každý den jeden malý krok, tak k němu dojdu. Tomu, že já jsem ta jediná, na kom to všechno stojí a padá a záleží jen na mně, jak se zachovám a jestli dojdu až tam, kam si přeji, nebo to po cestě vzdám.

A tak jsem teďka za tu bradavici ráda. Nečekala jsem, že i ona mě může něčemu naučit. A co učí vaše tělo a vaše nemoci vás? 🙂

 

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře