Jak se za den naučit řeckou abecedu

4.8. 2016 Zuzka Vávrová 1604x

V létě před 2-mi lety jsem byla v Řecku navštívit „kamaráda“ (no tak dobře, přiznávám, byl to takový letní románek 😀 ), kterého jsem znala ze Švédska. Byl to Řek a už několik let nejdřív studoval a pak pracoval ve Švédsku a do Řecka jezdil na prázdniny navštívit rodinu a kamarády. A přiznám se, že po tom, co jsem zjistila, jak to v Řecku funguje, se mu ani nedivím, že se takto rozhodl.

Řekové jsou strašně fajn lidé. Jsou pořád v pohodě, pijí si ty svoje kávičky, nikam nespěchají a užívají si života. Na dovolenou a odpočinek je to naprosto bezva přístup. Ale když chcete tímto stylem něco vytvořit, tak to trvá. A tak třeba v Soluni už přes 10 let kopou metro a každý rok slibují, že za rok už to teda opravdu bude hotové! 😀

Ale když jsem zažila, jaký tam je vedro, tak se jim ani nedivím, protože mě se taky nechtělo nic dělat. Ono je lehké někoho odsoudit, pokud jsme nebyli v jeho situaci. A celkově mi Řekové přijdou spokojení. Nějaký státní bankrot je přeci nerozhází. 🙂

Jela jsem tam vlakem, protože to vyšlo levněji. Teda o tolik levnější to zase nebylo. Hlavní důvod byl asi ten, vyzkoušet si to. Nastoupit v Praze na letadlo a v cílové destinaci vystoupit dokáže každý, ale jet sama 2 dny a 1 noc vlakem přes balkánské země, ve kterých jsem nikdy nebyla, to byla pro mě opravdu výzva.

Navíc když mě všichni strašili, jak je to nebezpečný, že tam jsou gangy, který naskákaj do vlaku, okradou lidi a zase vyskákaj. Jo jasně, musíte si hlídat svý věci a přes noc je někam zastrčit, ale nebylo to o nic víc nebezpečnější než třeba v Praze a mě ani mým věcem se vůbec nic nestalo a na žádný gang jsem nenarazila. 🙂

Naopak, lidé byli velmi přátelští a nápomocní. Při zpáteční cestě jsem se zasekla den v srbském Bělehradě, protože vlak měl 2 hodiny zpoždění, takže jsem ráno nestihla další přípoj no a příští vlak jel až večer. Taxikář mi sice nabízel, že ten vlak dohoníme v dalším městě, ale chtěl za to asi 100 euro a to se mi opravdu platit nechtělo. Tak jsem se rozhodla prozkoumat Bělehrad.

Ptala jsem se paní v informacích na nádraží, jestli nemá mapu města. Paní vůbec neuměla anglicky, ale nějak jsme se domluvily. Pochopila jsem, že mi říká, že jasně, vzala papír, na kterém bylo něco málo napsáno, to škrtla a začala mi kreslit plánek města. 😀 A nakonec jsem za to zpoždění vlaku byla ráda, protože v Bělehradě jsem nikdy před tím nebyla a je to krásné město.

No ale už k tý abecedě. Když jsem do Řecka přijela, tak jsme pár dní zůstali v Soluni, kde bydlí jeho rodiče, ale zrovna byli někde pryč. Chodili jsme po městě a on tam něco zařizoval. Zpočátku to bylo fajn, ale po několika hodinách mě to přestalo bavit. A tak mě napadlo naučit se tu jejich abecedu, abych si mohla aspoň přečíst, co mají kde napsáno.

A taky z toho důvodu, že po cestě sem jsem si na nádraží nedokázala přečíst, z kterého nástupiště odjíždí můj vlak, protože jsem nerozluštila to jejich písmo na informačních tabulích. Tak ještě, že čísla používají stejná a nakonec jsem to vydedukovala z čísla vlaku. Teď už chápu, k čemu ty čísla jsou 😀

Tak jsem se ho postupně anglicky ptala, co který písmenko znamená a on mi to docela trpělivě vysvětloval. A tak jsem se to za 1 den chození po městě naučila. Sice teda jen velká tiskací písmena, ale jelikož azbuku jsem se ve škole učila půl roku, tak mi to přišlo jako úspěch.

A taky jsem díky tomu pochopila, že se nemusím bát, že na něco nejsem připravená, nebo že mi někdy něco bude chybět, protože když to budu potřebovat, tak to vždycky dokážu získat, ať už je to znalost, věc, kontakt na člověka nebo cokoli jiného. Anebo se prostě dokáži obejít i bez toho a vymyslet nějaké jiné řešení, jako třeba to s těmi čísly vlaků. 🙂

P.S. Řeckou abecedu už si samozřejmě nepamatuji (k čemu taky, když už jsem ji 2 roky nepoužila), ale myslím, že jsem se tam jela naučit, poznat a pochopit něco jiného. 🙂

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře