Jaký byl křest knížky Jak se plní sny?

4.4. 2018 Zuzka Vávrová 846x

Jedním slovem – úžasný! Měla jsem určitou představu, jak bych si přála, aby křest vypadal, jaká by tam měla panovat atmosféra a tak dále, ale vůbec jsem nevěděla, jestli se mi to povede vytvořit. Ale výsledek předčil všechna má očekávání! Bylo to nádherný! Už jen to, kolik se vás dostavilo a přišlo mě podpořit! Mockrát děkuji! ♥

Nevěřila bych teda, kolik práce se za pořádáním křtu skrývá. Nikdy před tím jsem žádnou akci neorganizovala a tak jsem moc nevěděla, co to obnáší. Představovala jsem si to jako Hurvínek válku a můj první nápad byl, že se akce bude konat už za 2 týdny. To mi naštěstí ředitelka knihovny, kde se křest konal, rozmluvila a tak jsem na přípravu měla asi měsíc.

Největší práce = propagace

První 3 týdny jsem strávila propagací akce. Už na první schůzce s ředitelkou jsem měla navržený plakátek, který ona upravila do podoby plakátů knihovny a tak jsem ho a informace o křtu a knížce rozesílala, kde se dalo.

Ředitelka mi dala kontakt na šéfredaktora místních novin a tak jsem ho požádala o uveřejnění informace o křtu. Myslela jsem, že se mu do toho moc chtít nebude, ale on překvapivě souhlasil a poprosil mě o krátký článek, který by v novinách zveřejnil.

Po této pozitivní zkušenosti jsem si řekla, že bych mohla kontaktovat i další místní noviny a tak jsem to zkusila. Čekala jsem, že se na mě vyprdnou, a když už budou souhlasit se zveřejněním, tak za to budou chtít zaplatit. Ale světe div se, oni nejenže na zveřejnění kývli, ale dokonce za to ani nic nechtěli! 🙂

A tak jsem se dostala až do rádia. Můj rozhovor v Českém rozhlase HK si můžete poslechnout a přečíst tady. 😉

Podobu křtu jsem měla celkem vymyšlenou už od začátku. Chtěla jsem tam promítat fotky z cest, k čemuž se odhodlávám už několik let, ale ještě jsem nebyla schopná je vybrat. 😀 Pak jsem tam chtěla mít domácí občerstvení. A taky jsem si přála na křtu mít nějakého umělce nebo umělkyni, který by svou hudbou podpořil atmosféru křtu.

Jak jsem našla úžasnou hudebnici Annu Mázorovou

Měla jsem určitou představu, jakou hudbu bych na křtu knížky ráda měla. Přála jsem si takový jemný, klidný, pozitivní až pohádkový styl hudby. Chtěla jsem někoho místního a aby hrál sám anebo maximálně ve dvou, protože jsem původně nevěděla, v jakých prostorách se křest bude konat a celou kapelu bych do malé kavárny asi jen těžko narvala. Pak bych také radši holčinu než kluka, protože mi na křest lépe zapadala. No jo, to je všechno hezké, jenže jak mám někoho takového najít?

Když v tom na mě vyskočilo neveřejné video z jičínské akce Čtení ze šuplíku. Jako podtext videa hrál přesně takový styl hudby, který jsem si na křtu přála mít. Video se jmenovalo „Aniččina píseň především“, takže jsem organizátorkám „Šuplíku“ okamžitě psala, jestli nemají kontakt na tu Aničku, že bych ji chtěla poprosit, jestli by mi zahrála na křtu knížky. Kontakt jsem dostala, Aničce napsala a ona … souhlasila! Byla jsem nadšená a radostí skákala snad až do stropu, protože to bylo přesně to, co jsem hledala.

Zkouška nanečisto

Poslední týden před křtem bylo už opravdu potřeba vybrat ty fotky, které tam budu promítat. Den před akcí jsem je měla promítat třeťákům na gymplu, kde jsem studovala, takže jsem měla jistotu, že je budu mít připravený. Ale i tak jsem je vybírala ještě asi hodinu před tím, než jsem měla na tom gymplu být. 😀 Nicméně nějak se to stihlo.

Byla jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost vyzkoušet si první promítání někde „nanečisto“. Nikdy před tím jsem totiž nic podobného nedělala.

Myslela jsem, jak tam budou studenti jen sedět, a nebude na nich poznat, jestli je to baví nebo ne. Ale oni překvapivě vypadali, že je to zajímá, občas se i smáli a na konci mi i zatleskali a to dokonce víc než jen tak z povinnosti. Měla jsem z toho ohromnou radost a moc mi to pomohlo pro následné promítání na křtu knížky.

Také bylo potřeba vymyslet občerstvení. Řekla jsem si, že upeču nějaké buchty a udělám pomazánky. Vymyslela jsem si jaký a řekla si, že je udělám den před křtem, protože v den křtu jsem jela ještě do Turnova učit angličtinu a bylo mi jasný, že už pak nic nestihnu.

Dar z nebes

V průběhu příprav se mi ozvala kamarádka Zuzka z Brna, se kterou jsme v létě stopovali po Portugalsku, a pak v září přešly Krkonoše, že by za mnou na křest přijela a pak bychom mohly o víkendu něco podniknout. Byla jsem z toho nadšená a vnímala to jako ohromnou čest, že se sem kvůli křtu chystá přijet. Dokonce si kvůli mně vzala na pátek dovolenou!

Zuzka přijela už ve čtvrtek. Já jsem samozřejmě nic nestíhala, a když jsem v pátek ráno odjela učit, tak ona všechno dodělala, za což jsem jí moc a moc vděčná. Vůbec si nedokážu představit, jak bych to sama všechno zvládla!

Poslední týden už jsem moc nespala a docela z toho všeho padala na hubu, takže Zuzka pro mě byl jako dar z nebes. Udělala asi půlku jídla, zalepila pro vás obálky s překvapením a celkově mi moc pomohla s organizací.

Další, kdo pomohl s přípravou občerstvení, byla kamarádka Nikča, za což jí také patří mé ohromné díky. Pokud jste ochutnali úžasný Quiche Lorraine, Banánové muffiny s kakaem anebo Banánový chlebíček, tak ty byly od ní. 😉

Den D

Přijela jsem z Turnova, na poslední chvíli ještě doma všechno dodělávala no a pak už jsme to všechno naložili a odvezli autem do knihovny. Tam bylo potřeba ještě namazat chlebíčky pomazánkou.

Myslela jsem si, jak to budu všechno dělat, ale nakonec jsem nestihla namazat ani jeden. Každý po mě něco chtěl a pořád bylo potřeba něco zařizovat. Naštěstí se k mazání vrhly i knihovnice, za což jim moc děkuji, a občerstvení se stihlo připravit včas.

No a pak už pomalu začali přicházet první hosté. Úplně původně jsem si říkala, že to bude taková komorní akce, na které se sejde tak 20 mých kamarádů a známých. Když mi ale ředitelka řekla, že sál je až pro 80 lidí, tak mi přišlo škoda to nevyužít. No a tak jsem akci propagovala jak divá.

Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se sál nejen naplní, ale dokonce i přeplní lidmi tak, že si někteří neměli ani po přidání židlí kam sednout. Udělali jste mi svou účastí ohromnou radost! Takový počet lidí jsem opravdu nečekala.

Později jsem přemýšlela, proč mi na křtu knížky Jak se plní sny bylo tak dobře a přišla jsem na to, že jedním z hlavních faktorů bylo, že jsem tam měla snad všechny lidi, které mám ráda. Myslím, že se takhle na jednom místě ještě nikdy nesešli a bylo to prostě nádherný. 🙂

Hodina H

No a pak už odbila šestá hodina a šlo se promítat fotky. Ředitelka knihovny, která celou akcí prováděla, mě krásně uvedla a já šla na to. Bála jsem se, jestli nebudu nervózní, ale ono to šlo tak nějak samo.

Vyprávěla jsem své historky z cest, které už jsem měla po kouskách tisíckrát odříkaný svým kamarádům a rodině, když jsem jim je vyprávěla po tom, co jsem je prožila.

Navíc jsem o hodně z nich psala i v knížce, takže to pro mě nebylo nic nového. Ale hlavně jsem to všechno na vlastní kůži zažila a vybavovaly se mi ty pocity, které jsem při tom tenkrát prožívala, takže to šlo snadno.

Po odvyprávění jednoho snu mě ředitelka přerušila a přečetla úryvek z knížky, který tak krásně podtrhl celou atmosféru, až mě to dojalo a ukápla mi slzička.

Potom Anička zahrála svoji písničku na kytaru a všichni ji moc tleskali, protože ona je prostě úžasná.

Pak jsem vyprávěla dál, zase ředitelka kousek přečetla z knížky. Anička zahrála, tentokrát na ukulele. Potom přišel na řadu třetí sen a tím promítání skončilo a přešlo se k samotnému křtu.

Křtění knihy

První sudičkou byla moje mamka, protože ke knížce dělala korekturu a celkově mi s ní hodně pomáhá a prožívá se mnou všechny vzestupy i pády a tak jsem jí chtěla za to všechno tímto způsobem poděkovat.

Když jsem jí řekla, že bych ji tam ráda měla jako kmotru knihy, tak se jí to moc nezdálo, protože by to znamenalo mluvit před lidmi. Ale já jsem si moc přála ji tam mít a nenapadal mě nikdo lepší, kdo by tam místo ní mohl být, takže nakonec souhlasila.

Nakonec to zvládla bravurně. Přečetla krásný text, který si dopředu připravila (na tohle je ona fakt dobrá) a mluvila moc hezky.

Další sudičkou byla Vlaďka Wildová, se kterou jsme se seznámily díky knížce přes její noviny Dobré zprávy z Českého ráje. Také knížku pokřtila v kolíbce a popřála jí moc pěkné věci. Vlaďka se mnou ještě před křtem natočila rozhovor, který si tu můžete poslechnout. Najdete tam i fotky ze křtu od Jirky Zuzánka a Vaška Veleby, kteří jsou i autory většiny fotografií v tomto článku.

No a poslední sudičkou byla ředitelka knihovny. Byla jsem ji moc vděčná za to, že mi umožnila křest v knihovně uspořádat a ona i ostatní zaměstnanci knihovny mi s ním moc a moc pomohli, a tak jsem si jako kmotra knihy nedokázala představit nikoho jiného. Knížce popřála samé pěkné věci a celkově moc hezky podtrhovala atmosféru celého křtu.

Po křtu samotném už končil oficiální program a lidé se mohli vrhnout na občerstvení a konverzaci mezi sebou. Anička vepředu hrála a zpívala, ale bohužel přes všeobecný hluk nebyla moc slyšet. To příště musíme ještě doladit. 🙂

Také jste si u mamky kupovali knížky a pak si chodili za mnou pro podpisy. Udělalo mi to ohromnou radost. Moc děkuji! 🙂

Ale nejvíc mě potěšilo, kolik lidí za mnou potom přišlo a říkalo, jak moc se jim akce líbila. Bylo to pro mě ohromné pohlazení na duši, protože všechna ta energie, kterou jsem do příprav vložila, stála za to a mnohonásobně se vrátila.

Jak to všechno dopadlo?

No a jaká atmosféra se celým křtem knihy Jak se plní sny nesla? To už se podívejte sami.

Můžete si o knížce a křtu také přečíst na iDnes, Jičínském deníku, Dobrých zprávách z Českého ráje a v Nových novinách:

Pro fajnšmekry mám i záznam z celé akce. Fotky na něm ale bohužel nejsou moc vidět.

Kdy se se mnou můžete setkat příště?

Pokud jste křest nestihli a rádi byste si prohlédli fotky z cest a poslechli vyprávění o mých 3 snech z knížky (1. Dojet na kole k moři, 2. Studovat v zahraničí, 3. Pracovat ve Francii), tak budete mít jedinečnou možnost ve čtvrtek 5.4. od 15:00 v Zámku v Lomnici nad Popelkou. Více o akci se dozvíte zde.

Tak to je ode mě pro dnešek všechno. Ještě jednou vám všem moc a moc děkuji, že jste přišli a pomohli mi s organizací. Moc to pro mě znamená. Tak se mějte moc hezky a třeba se zase někdy na viděnou.

Krásný den všem přeje,

Zuzka Vávrová ♥

 

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře