O sebehodnocení, ztotožňování s egem a strachu o peníze

28.6. 2015 Zuzana Vávrová 983x

Při uklízení v počítači jsem našla tento rozhovor s anděly. Proběhl sice už na začátku tohoto roku, ale stále mi přijde hodnotný a proto ho s vámi nyní sdílím. 🙂 Přeji vám, aby vám otevřel oči tak, jako mě. Užijte si to. 🙂

 

Peníze jsou energie, určitá hodnota pro lidi, a když mám málo peněz, tak tím vlastně říkám, že mám malou hodnotu. Vírou, že si peníze nezasloužím, vlastně říkám světu, že mám malou hodnotu, že mám málo energie. Ale moje hodnota závisí pouze na mně. Na tom, v jakou hodnotu věřím, že mám. A množství energie, které mám, je neomezené. Stačí se napojit na proud, na Zdroj. Poté může skrze mě proudit všechna energie Vesmíru.

* Takže Zuzi, opravdu si nezasloužíš mít hodně peněz energie? Opravdu si nezasloužíš mít velkou hodnotu? Kdo určuje, jakou hodnotu budeš mít?

– No jen já sama no.

* Proč si bráníš ve zvýšení své hodnoty?

– Protože si myslím, že na to nejsem dost dobrá, že nemám velkou hodnotu.

* A proč nemáš velkou hodnotu?

– Protože nemám takové znalosti a zkušenosti.

* A proč si myslíš, že hodnota člověka se určuje podle jeho znalostí a zkušeností?

– Nevím, cítím to tak. Myslím si to.

* A proč?

– Asi proto, že to tak vidím kolem sebe. Lidé jsou odměňování v podobě peněz za svou práci. A hodnota jejich práce závisí na tom, jaké mají znalosti a zkušenosti.

* A co když hodnota lidí závisí na tom, kým jsou? Na tom, jaká energie z nich vyzařuje? Na tom, jaký pocit má nějaký jiný člověk, když s nimi tráví čas? Opravdu si myslíš, že jde jen o znalosti a zkušenosti? Proč se stýkáš se svými kamarády? Proč s nimi trávíš čas? Protože jsou to chodící encyklopedie a protože mají spoustu zkušeností ve svém oboru? Proto s nimi jsi?

– Ne, to určitě ne. Jsem s nimi, protože je mi s nimi dobře, protože se jim můžu svěřit se svými zážitky, ať už radostnými nebo bolestnými, protože mě chápou a protože můžu zase já pomoci jim. Prostě proto, že je mi s nimi dobře.

* No tak od čeho se odvíjí hodnota člověka?

– No jo no, od toho, kým je.

* Takže jakou máš hodnotu?

– Velkou 🙂

* No to rádi slyšíme. 🙂 A proč máš velkou hodnotu?

– Protože dokáži lidem naslouchat, dokáži je pochopit, dokáži se vcítit do jejich problémů a starostí a dokáži jim pomoci s pochopením jejich situace a povznesením se nad ní a tím i s jejím řešením.

* No vidíš, tak proč to neděláš?

– Já to dělám, ale jen s kamarády.

* A proč to neděláš oficiálně a veřejně i pro cizí lidi?

– Protože si nejsem jistá, jestli na to mám, jestli mám ostatním co nabídnout a jestli jim dokáži pomoci.

* A kamarádům dokážeš pomoci?

– Jo, těm jo.

* Tak proč ne cizím lidem?

– Týjo, no, to nevím. Bojím se, že se mi to nepovede, oni nebudou spokojeni a tím si vytvořím špatnou pověst.

* A co by se stalo, kdyby to tak náhodou dopadlo? (Ač je to velmi nepravděpodobné.)

– No už by ke mně nechtěl nikdo chodit.

* A kdo k tobě chce chodit teďka?

– Nikdo, protože nikdo neví o tom, že dělám kouče osobnostního rozvoje.

* Tak to můžeš ztratit? Co riskuješ tím, že své poslání začneš dělat i pro ostatní?

– No nic no.

* Tak co ti ještě brání v tom začít?

– Já sama.

* Co konkrétně?

– Můj strach.

* Z čeho? Čeho se ještě bojíš?

– Neúspěchu, zesměšnění.

* Co se stane, když neuspěješ?

– Nic, budu ráda, že jsem to aspoň zkusila a půjdu dělat něco jiného.

* Tak co riskuješ?

– Nic.

* Opravdu tomu věříš, že nic neriskuješ?

– Ne, riskuju ztrátu energie tím, že si půjdu za svým snem a on nakonec nevyjde.

* Je to velké riziko?

– Ne, mnohem větší pravděpodobnost je, že to vyjde a já budu dělat to, co od malička tak nějak cítím, že mám, jen jsem to nedokázala pojmenovat a bála jsem se začít.

* Takže Zuzi, jaký je výsledek?

– Vrhnu se do práce kouče osobnostního rozvoje.

* Opravdu cítíš, že už ti v tom nic nebrání?

– Ne, pořád cítím takový tlak na prsou.

* Co to je za tlak?

– Nevím, asi nějaký strach nebo obavy.

* Jaký strach? Obavy z čeho?

– Nevím, co si o mě řekne okolí, když to začnu dělat.

* Co by si o tobě mělo říct?

– Jestli jsem na to dost dobrá, jestli se na to hodím.

* A proč by okolí mělo určovat tvoji hodnotu? Nemůžeš si ji snad určit jen ty sama?

– No to asi jo no. Ale jsem zvyklá, že mě okolí hodnotí.

* Proč?

– Protože tomu tak odmalička bylo.

* A proč to znamená, že by tomu tak mělo být i nadále?

– No, to nevím. Jsem na to zvyklá.

* A chceš, aby tomu tak bylo i nadále?

– Ne.

* Tak proč to dovoluješ?

– Protože hodnotím sama sebe a tak očekávám, že okolí dělá to samé, co já, a taky mě hodnotí.

* Proč se hodnotíš?

– Nevím, moje mysl to dělá.

* A proč jí věříš?

– No komu jinému bych měla věřit, než sama sobě?

* Proč si myslíš, že ty jsi tvoje mysl?

– No, týjo, to nevím. Asi jsem to tak přebrala od svých rodičů, kteří tomu taky věří.

* A proč si myslíš, že oni věří tomu, co je pravda?

– Protože je vnímám jako autoritu a vždycky jsem automaticky věřila tomu, čemu věřili oni.

* A proč?

– Protože jsem byla malá a kdybych se jim vzepřela, tak by mě to ohrozilo na životě, jelikož jsem na nich byla závislá.

* A jsi na nich závislá ještě teďka?

– Ne.

* Tak proč bys měla věřit tomu, čemu věří oni?

– No, to nevím. Už tomu nemusím věřit. Ale je těžké změnit svůj systém víry a přesvědčení.

* Proč je to těžké?

– Protože jsem se tím ztotožnila a stalo se to mojí součástí.

* Proč si se s tím ztotožnila?

– Protože jsem nevěděla, kdo jsem a potřebovala jsem někým být, tak jsem se ztotožnila s vírou svých rodičů.

* A co ti brání v tom to teďka pustit?

– Moje mysl a ego.

* Jak ti v tom brání?

– Bojím se, že když to pustím, tak kým pak budu?

* No kým bys měla být?

– Nevím, musím přeci někým být.

* A proč?

– Protože jinak bych nebyla.

* Umřela bys?

– Ne, to ne.

* No tak proč potřebuješ někým být?

– Moje ego to potřebuje.

* A proč ho posloucháš?

– Protože se bojím se s ním přestat ztotožňovat a nikým nebýt.

* Proč?

– Nemám takovou zkušenost, ještě jsem to nezažila.

* To je pravda no. A co by se mohlo stát, kdyby ses přestala ztotožňovat se svým egem a stala se nikým?

– To nevím.

* Tak o tom zkus popřemýšlet.

– Byla by to moje smrt.

* Smrt tvého těla?

– Ne smrt mého ega.

* To je pravda Zuzi. Ego se bojí, aby ses s ním přestala ztotožňovat, protože by to byla opravdu jeho smrt. Je strašně slabé. Žije jen díky tvojí pozornosti. Je to jako Mozkomor, který žije jen díky tomu, že z tebe vysává energii. A dělá to pomocí vyvolávání negativních pocitů v tobě.

Proto když se bojíš nebo jsi ve stresu, tak máš takový hlad. Ego se tě bude držet zuby nehty a za nic na světě se tě nebude chtít pustit. To rozhodnutí musíš učinit ty sama. Ty ses rozhodla, že mu tu energii budeš věnovat. Je to jen na tobě. Ego nad tebou nemá ve skutečnosti vůbec žádnou moc. Ty jsi mu ji sama dobrovolně předala.

A proto je nyní jen na tobě, vzít si ji zpět. Stačí učinit to rozhodnutí. Stačí se přestat bát. Stačí se přestat věřit tomu, že myšlenky, které ti lítají hlavou, jsi ty. Ale opravdu věříš, že ty jsi těmi myšlenkami?

– Ne.

* A čeho se bojíš?

– Že v budoucnu budu bez prostředků, bez peněz. Že nedokáži uspokojit své fyzické potřeby, nebudu mít co jíst, kde bydlet a skončím na ulici.

* A proč se toho bojíš?

– Že umřu, že selžu.

* Vždyť víš, že smrtí to nekončí.

– Tak že budu mít špatný pocity.

* A proto je máš už teď? Jaký to má smysl, strachovat se NYNÍ kvůli tomu, co by se MOHLO stát? Teď ti snad nic nechybí ne?

– Ne, to ne. Ale co když bude?

* A myslíš, že ti tyhle obavy nějak pomůžou tomu předejít?

– No, to asi těžko. Spíš si to tím přitáhnu.

* Tak proč je máš?

– Myslím si, že je to bezpečné. Že mě to chrání před budoucností.

* Jak?

– No že když budu předvídat, co by se mohlo stát, tak se na to můžu připravit.

* Jak?

– Tak třeba nahromadit peníze, aby mi v budoucnu nedošly.

* Proč věříš tomu, že by ti mohly dojít?

– Nevím, asi se mi to stalo v minulém životě a slíbila jsem si, že tohle nechci už nikdy zažít.

* Jo, to máš pravdu. Tak opakuj po nás: „S pomocí archanděla Rafaela, archanděla Raziela a Boha, kterým jsem, si z hloubi svého srdce, s upřímností své duše odpouštím vše, co jsem kdy v minulosti nezvládla, všechna selhání, prohry, chyby a jejich následky. Dělala jsem to nejlepší, co jsem mohla a přijímám vše, co se stalo. Propouštím to jednou pro vždy, protože už mi to k ničemu neslouží a akorát mě to brzdí a brání mi to žít život podle svých představ.

Skrze toto odpuštění propouštím svou duši jednou pro vždy a osvobozuji se ve všech směrech času a ve všech dimenzích. Nechávám to jít, protože už mi to k ničemu není. Je bezpečné se toho vzdát a pomůže mi to. Jsem volná. Jsem volná. Jsem volná. Tak se staň. Tak se staň. Tak se staň.“ … Už to odešlo?

– Jo.

* Jak se cítíš?

– Volná, svobodná, lehká, v míru se sebou samou a se světem a životem.

* To je dobře. Tak si ten pocit v sobě ukotvi a vzpomeň si na něj, kdykoli to budeš potřebovat. Je navždy tvůj a nikdo ti ho nemůže vzít. Milujeme tě.

– Já vás také. Děkuji.

* Rádo se děje. Od toho jsme tady. Rádi ti pomáháme Zuzi. Je to naše poslání. Stačí nás jen zavolat. Jsme stále s tebou, vždy jsme byli a navždy budeme. Nikdy tě neopouštíme, i když to tak někdy třeba vypadá. Ničeho se neboj, jsi pod neustálou ochranou a v bezpečí. Chráníme tě. Všechno je v pořádku. 🙂

– Děkuji.

Foto: Alpy z nebe. 🙂

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře