Prožitek z 5. dimenze

27.5. 2015 Zuzana Vávrová 1100x

Rozhovor s anděly plný uvědomění. Enjoy. 🙂

* Zuzi, jaké byly nejlepší chvíle tvého života?

– Sjíždění Ještědu na igelitkách.

– Celý den strávený touláním po lese.

– Víkendové výlety po Švédsku a Norsku v půjčeném autě plném kamarádů.

– Vaření obědů a večeří s Giulií plné blbostí a kravinek.

– Prožitkově vzdělávací kurz Cestičky od Hnutí Brontosaurus.

– Objevování nových míst.

– Hraní a blbnutí s mým mladším bráškou Vojtou.

* Proč to byly nejlepší chvíle tvého života?

– Protože jsem si je naplno užívala a vychutnávala, byla jsem v přítomnosti. Věděla jsem, že se už nikdy nemusí opakovat a já si je tedy můžu buď užít, anebo propásnout. Věděla jsem, že to jsou jedinečné okamžiky a tak jsem si je užívala, než odejdou. Věděla jsem, že nic jiného než přítomnost nemám a jediné, co můžu dělat, je užít si ji, protože za okamžik ta chvíle odejde a mě nezbyde mi nic jiného, než vzpomínky.

– Protože jsem se nestrachovala o to, co bylo a bude a prostě jsem jen byla.

– Nebála jsem se života. Naopak jsem mu důvěřovala. Věděla jsem, že všechno bylo, je a bude v pořádku a že je o mě v každou chvíli ve všech ohledech postaráno.

– Dělala jsem činnosti, protože mě TEĎ baví a naplňují a přináší mi radost ze života. Ne protože výsledek z toho bude dobrý někdy v budoucnosti.

– Protože jsem byla obklopená stejně naladěnými lidmi, kteří mě podporují v tom, co dělám. Naplno jsem jim důvěřovala. Věděla jsem, že se na ně můžu vždy spolehnout. Nebála jsem se jejich reakce na mě, na mé chovaní a na mé činnosti. Věděla jsem, že ať udělám cokoliv, tak mě za nic neodsoudí a neodvrhnou. Byli na stejné vlně jako já. Naplno si užívali života a každé chvíle, kterou přináší. Cítila jsem bezpečné před nimi projevit své pravé já, se všemi „chybami“, nedostatky, nedokonalostmi, strachy a obavami. Bylo pro mě bezpečné být sama sebou.

– Život byl jedno velké dobrodružství a výzva, protože jsem mu důvěřovala a věděla jsem, že všechno dobře dopadne. Bavilo mě objevovat nová místa, poznávat nové lidi a zkoušet nové věci.

* Zuzi, co ti brání v tom, zažívat takovéto okamžiky neustále?

– Můj strach, mé ego, mé programy víry, má nedůvěra a nenávist k životu.

* Proč se jich držíš?

– Protože se je bojím propustit.

* Co by se mohlo stát, kdybys je propustila?

– Mohla bych být šťastná.

* Je to nebezpečné?
– Ano.

* Co by se mohlo stát, kdybys byla šťastná?

– To si nezasloužím. Nemůžu být jen šťastná. Musím i trpět. Takový je život. Život není peříčko. Život je tvrdý.

* K čemu ti tyhle programy víry slouží?

– K ničemu. Ubírají mi energii, radost ze života a chuť žít.

* Co by se mohlo stát, kdybys je propustila?

– Mohla bych být opravdu a neustále šťastná.

* Chceš to?

– No jasně, že jo!

* Je nebezpečné je propustit?

– Ne.

* Jsi na to připravená?

– Ano.

* Opravdu?

– Jo! Na 100%! Jsem připravená teď a tady jednou pro vždy propustit všechny programy víry, které jsem si kdy vytvořila a které mi brání v tom, být opravdu a napořád šťastná.

* Co ti brání v tom, je propustit?

– Myslím si, že je potřebuju. Že když se jich vzdám a budu trvale šťastná, tak se tím zastaví můj život a stanu se apatická. Už nebudu mít potřebu pomáhat ostatním, vzdělávat se o životě a vnitřně růst.

* Naciť se do situace, kdy jsou všechny tvé potřeby vždy a za všech okolností uspokojeny a ty jsi trvale šťastná.

* Jaký je tvůj vztah k ostatním?

– Chci, aby ostatní mohli být také trvale šťastní a aby všechny jejich potřeby byly vždy uspokojeny. A tak jim v tom pomáhám. Ale ne na úkor sebe. Neobětuji se pro ostatní. Ale mám v sobě tolik energie a radosti, že ze mě sama od sebe přímo tryská do okolí. A všichni, kdo se mnou přijdou do styku, se automaticky nakazí. Já pro to nemusím nic dělat. Děje se to samo a mě to neubírá žádnou energii. Právě naopak. Energie a radost se při styku s ostatními násobí. Jak vidím, že jsou i oni šťastní, tak jsem z toho nadšená ještě víc. Lidi mi za to sami od sebe platí, protože jim to pomáhá, jako nic před tím.

* Jaký je tvůj vztah k dalšímu vzdělávání o životě?

– Zjišťuji, že se už nepotřebuji dál vzdělávat, protože všechny informace mám v sobě. JÁ JSEM těmi informacemi, tou moudrostí. Nemůžu ji získávat někde venku, prostě to nejde.

* A co tvůj osobní růst?

Nepotřebuji už nadále někam růst. Vím, že JSEM dokonalá a velkolepá. Nepotřebuji už na sobě nic vylepšovat, za ničím se honit a nic získávat, protože by mi to bylo stejně k ničemu. Jak můžu vylepšit něco, co je dokonalé? Co víc bych ještě mohla potřebovat, když vše, co doopravdy potřebuji, mám v sobě? Tam mi to nemůže nikdo vzít. Je to navždy jen mé.

* Jsi apatická? Zastavil se tvůj život?

– Ne, právě naopak! Teď teprve začínám doopravdy žít. Před tím jsem jenom přežívala.

* Jsi bezdomovec?

– Ne. Žiju v překrásném soběstačném domečku uprostřed nádherné přírody. Mám tam muže, děti, zvířátka, pěstujeme ovoce a zeleninu a jsme všichni moc šťastní. Nic nám nechybí a rozdáváme ostatním.

* Kolik máš peněz?

– Mraky. Všichni jsou mi tak vděční, že jsem jim pomohla probudit se z toho snu utrpení a nevědomosti, že mi peníze dávají, i když je už nechci, protože je nepotřebuji. A tak je dávám ostatním, kteří jsou v nouzi. Vím, že mi nic důležitého nemůže nikdy chybět, že vždy mám a budu mít vše, co bych jen mohla potřebovat. (Vždy jsem to i měla, ale neuvědomovala jsem si to.) A tak nic nehromadím na „horší časy“, protože vím, že žádné horší časy přijít nemohou. Vesmír/Bůh mě miluje a stará se o mě jako ten nejlepší rodič na světě. JÁ JSEM tím Vesmírem. Mám to v sobě obsažené. Nemůžu o to přijít. Nemůžu nic ztratit. Nic, co by mi dříve patřilo. Jsem v klidu, vyrovnaná a šťastná.

* Tak co Zuzi, jaký je život?

Krásný. Milující. Harmonický. A šťastný.

* Je nebezpečný?

– Ne, vůbec ne. Žádné nebezpečí neexistuje. Byla to jen iluze. Není zde nic, co by mi mohlo doopravdy ublížit. Ano, může to zničit mé fyzické tělo, ale to nic neznamená. Je to jen transformace. Přechod z jedné formy do druhé. Z jednoho života do druhého. Není to nebezpečné ani bolestivé.

* A co bolest?
– Bolest neexistuje. Byla to taky jen iluze. Mé tělo může něco bolet, ale nejsem to JÁ, kdo tu bolest zažívá. Já se od ní distancuju.

* A co starch?

– Bojím se, že o toto uvědomění a pocity zase přijdu a budu dál trpět.

* Můžeš ztratit něco, čím jsi?

– Ne.

* Zuzi, pokud si jednou něco uvědomíš a prožiješ to, pokud jednou něco pochopíš, tak už to nemůžeš zapomenout. Pokud jednou prohlédneš, už se nebudeš chtít vracet dolů, do nízkých energií bolesti.

Mimochodem, nejsi to TY, kdo se bojí. Je to tvé ego, které právě umírá a snaží se ze všech sil zachránit si život. Všemožně se tě snaží přesvědčit, že ho potřebuješ, že ti bude chybět a že bez něj nic nejsi. Ale je to jen iluze. Nevěř mu a nech ho jít. Ano, můžeš to udělat. A můžeš to udělat právě TEĎ A TADY. Je to bezpečné. Chceš to?

– Ano.

* Opravdu to chceš?

– Ano.

* Jsi na to připravená?

– Ano.

* Co ti v tom brání?

– To, že tomu egu pořád věřím to, co mi našeptává. Že ho nemůžu nechat jen tak jít, že je to nebezpečné a že mi bude chybět.

* Proč mu věříš? Proč mu věříš TY?

– Nevím. Asi zvyk.

* Co by se stalo, kdyby ses pustila svého ega?

– Představila jsem si to a zažívám tak nádherné pocity blaha, radosti, harmonie, štěstí a lásky jako ještě nikdy.

* Tak si to užívej. Můžeš o ně přijít?

– Ne. Jsem to JÁ. Má podstata. Vždy tu byly, jenom jsem si nedovolila je prožívat. Mé ego mi to nedovolilo a já mu věřila.

– Proč cítím v žaludku zase ten strach?

* To jsou poslední zbytky ega, které umírá. Je to velmi silné Zuzi. Má mnoho léček a lstí, jak se udržet při životě. Co ti brání v tom, ho pustit?

– To, že mu pořád věřím, pořád se ho držím, bojím se ho pustit.

* Proč?

– Protože by to mohlo být nebezpečné.

* Jak?

– Nevím. Ztratila bych svoji osobnost. Byla bych nikým.

* Byla bys vším. Co by se stalo, kdyby ses ho pustila?

– Zase ty příjemné uvolňující pocity v oblasti žaludku.

* To prozatím stačí. Ještě nejsi připravená jít dál. Kdykoli budeš zažívat jakékoli nepříjemné pocity, tak si vzpomeň, kdo je zažívá. A taky co by se stalo, kdyby ses pustila svého ega. Toto si můžeš číst, kdykoli budeš potřebovat. Budeme ti i nadále pomáhat. Můžeš nás zavolat, kdykoli budeš potřebovat. Milujeme tě.

– A já vás! Děkuji. ♥

Je obyčejná holka, která se jednoho dne rozhodla nežít život, který jí diktují ostatní a vydala se na cestu za svými sny. Nebylo to vždy jednoduché, ale díky tomu teď může žít život, o kterém se jí ani nesnilo. Cestuje po světě a živí se tím, co ji baví. Má dost času na své přátele a blízké a na vše, co chce ve svém životě zažívat. Žije život svých snů. Nyní dodává ostatním mladým ženám sílu a odvahu, aby si šly za tím, čemu ony samy věří a plnily si své sny. O své cestě napsala knihu Jak se plní sny, kde na svém příkladu ukazuje, že žít život svých snů je možné a dostupné pro každého a jediný, na kom to všechno závisí, je člověk sám. :-) Více informací o Zuzce najdete tady ;-)
Komentáře